Béčko žen postoupilo do druhé ligy a tím obnovilo tradici naší téměř padesátileté účasti v této soutěži , která byla v loňském roce z různých podnětů odvolána.

Současné Béčko bylo Céčkem v OP a až zrušením 2.ligy bylo povýšeno na náš B tým. Tento původní tým vznikl z prosté touhy děvčat hrát, z jejich společného nadšení, i lásky ke hře, kterou si vypěstovaly z doby , kdy hrála v dorostu a také je důležité vědět z jejich vlastních zdrojů . Děvčata mezi sebou našla obětavou trenérku Lenku Pichlerovou, která se svým stálým úsměvem ve spolupráci s Miladou Sýkorovu a dříve i pomoci s Drahuškou Johanesovou si vzala do mysli i rukou starost o tým po všech stránkách. Začalo se s pravidelnější přípravou, dokonce se děvčata dohodla na letní přípravě na tradiční Kubovce, a také se začala v duchu a později i veřejně vyjadřovat o cíli, to je možnosti výhry v přeboru a pokusu o postup do ligy. Béčko si získalo za své výsledky i diváckou podporu, ale nejen výsledky lákají. Tým předvádí líbivou, jakoby lehkou hru. Je v ní vidět spolupráce, jakési pochopení a vnitřní uznání výkonu jedné k druhé, stejně jako celá řada jednoduchých akcí, založené na herním důvtipu a individuelních výkonů, kde všichni táhnou za jeden provaz. Uplatňují vše, co se v mládí učily, dokonce hrají akce, které jako děti nedokázaly pochopit, překvapují svou vyzrálostí , spoluprací. Jsou jako tým vzorem.

Na hřišti se v zápasech postupně objevují všechny hráčky a všechny jsou přínosem a z jejich hry vyzařuje radost. M. Sýkorová svou vytrvalou obětavostí, E. Čížková, P. Křišťanová i K. Votavová návratem mezi své, když v mladí bývaly z různých důvodů někdy odstrčeny, pilností a tichou pokorou vždy oplývající N. Filková, nebo často zraněná ale nezranitelná v chuti hrát P. Brücklerová. Jedno z našich nejsvědomitějších dětí K. Kramlová, která přišla vždy, když hořelo, nebo tolik potřebná hráčka díky schopnosti hrát na všech pozicích K. Konvičková. Pod košem kralující až překvapivě úspěšně L. Babková, která se svou sestrou Radkou tvoří nezbytnou vysokou dvojici , kterou doplňuje tichá, skromná a pečlivá V. Reisingerová . Dirigentem týmu s mimořádným citem pro hru je E.Šindelářová, včetně své odvahy doskakovat i zakončovat, kterou ve hře zcela bez problémů nahrazuje i doplňuje K.Tomanová, dítě až příliš skromné ukázat ve hře vše co umí . Jejich společný tandem vytváří týmového ducha hry. To je složení týmu, na který je radost pohledět, jak při hře tak za lajnou.

Kdo je vidí musí jim fandit, musí mít potěšení z jejich nadšení, musí uznat jejich dovednost. Dávají skvělé vysvědčení naší strakonické škole.

Všem příznivcům i našim basketbalovým dětem jsou krásným příkladem prokazovanou radostí ze hry i společnou touhou, a tím jsou také dobrými pokračovatelkami dlouhá léta budovaných základů strakonického basketbalu.

Miroslav Vondřička